Krásné čajové plantáže, svěží džungle, záplava motýlů, ale také méně příjemných věcí.
William Cowper (anglický básník): „Čaj – šálek, který rozveselí, ale neomámí.“
1. den – příjezd
Do Cameron Highlands jsme dorazili z Penangu, kde jsme si na letišti půjčili předem zarezervované auto (více o půjčování aut v Malajsii najdete v tomto článku). Cesta nám i s přestávkou v Green View Garden, kde se nachází mj. zmrzlinárna a čokoládovna, trvala zhruba 5 hodin. Vedli sem pěkné serpentýny, několikrát jsme se desítky minut ploužili za cisternou 10 km rychlostí, až jsme se báli, že uvaříme auto. Nejhorší úsek cesty nastal po odbočení na silnici č. 59 směr Tanah Rata, a to kvůli velmi hustému provozu, kdy jsme jeli v nepřetržité koloně. Urazit 30 km nám trvalo hodinu.
Dychtivě jsme očekávali, až se před námi otevře pohled na nádherné čajové plantáže, jak jsme je znali z fotek. Místo nich však byly všude rozesety stovky odpudivých skleníků jahodových a zeleninových farem, které naprosto ničily panorama jinak krásných zelených kopců. Místní městečka rozhodně nepřipomínala romantické horské bohem zapomenuté vesnice, ale spíše obří alpské resorty. Obklopovaly nás obrovitánské, nejen hotelové budovy, kam až mohlo naše oko dohlédnout. Vůbec se sem nehodily.
Náš pension Father’s Guesthouse se naštěstí nacházel na okraji města Tanah Rata a byl zde naprostý klid. Můžete se zde ubytovat jak ve sdíleném pokoji, tak v pokoji vlastním. Ten jsme měli právě my. Navíc se přímo v něm nachází výborné bistro, nikam jinam na jídlo jsme prakticky nechodili. V době naší návštěvy mělo otevřeno ráno na snídaně a pak až od 16 hodin. Protože jsme po cestě měli hlad, hned jsme sem šli a pošmakovali si na velikém sendviči alá club sandwich s hranolkama. To vám byla mana pro naše chuťové buňky! Poté jsme se chtěli vypravit na kratší trek džunglí v okolí, ale jak jinak začalo pršet a pršelo až do tmy. Přitom celou cestu sem nám svítilo sluníčko! Zalezli jsme si tedy do pokoje, koukali na seriály a těšili se na zítřejší výlet na čajové plantáže a další místa.
Měli jsme dopředu zakoupený celodenní výlet po čajových plantážích a dalších místních zajímavostech od společnosti Eco Cameron (btw. hodně zdejších cestovek má v názvu „eco“ – přitom všechny vozí turisty čmoudícími naftovými džípy). Při čtení různých blogů jsem nabyla dojmu, že jinak se zde na plantáže a spol. ani podívat nedá, neboť naprosto všichni na tyto organizované výlety jeli. A to i ti, co zde byli vlastním autem. Achich ouvej, jaká to byla chyba! Ale všechno popořádku…
2. den – výlet
Vyrážíme po snídani v 8:45 od pensionu, kde nás a další lidi vyzvedává džíp. Nakonec nás jede v autě šest, všichni jsme z Evropy. První zastávkou jsou čajové plantáže firmy BOH. Ta jich má v okolí několik. K plantážím vedou asfaltové silnice, i když úzké a někdy v horším stavu (asi jako u nás silnice 3. třídy), ale autem se sem v pohodě dojet dá. Zastavujeme na vyhlídce, kde staví úplně všichni, takže je tu plno a vyfotit plantáže bez zástupů lidí je nadlidský úkol. Když si je ale odmyslím, pohled je to opravdu úžasný. Zelená barva všude kam se podíváš, je to tak očišťující a energizující pohled.
Pokračujeme do tzv. Mossy Forest(u), nebo-li mechového lesa. Jde o horský deštný prales, kde je cca 800 m dlouhá okružní cesta po dřevěném chodníku. Chodníček vede přes nejvyšší bod oblasti – Gunung Irau (přes 2000 m.n.m), akorát je všude mlha a bohužel z něj skoro nic nevidíme.
Poté jedeme do továrny na zpracování čaje společnosti BOH. Tady si zlepšujeme náladu, máme rozchod a prcháme z areálu továrny pryč dolů do údolí. Zde je jen pár lidí a Kuba má konečně prostor pro focení. Navíc sem tam začíná prosvítat i sluníčko a hned je veseleji 🙂 Já se jen kochám a kochám.
Sluší se napsat pár slov k pěstování čaji v této oblasti – konkrétně firma BOH je vlastněna Angličany, kteří ale dle našeho průvodce neumí udělat dobrý čaj (prý proto, že ho pijí s mlékem a cukrem, takže tomu nemůžou vůbec rozumět 🙂 ). Z tohoto důvodu se zde vyrábí pouze čaj černý, který nemusí dosahovat takové kvality, jako např. čaj zelený nebo bílý. Všechny tyto druhy přitom pochází ze stejného keře, jde jen o různě staré čajové lístky. Nejmladší se používají pro výrobu bílého čaje, ty nejstarší a největší pro výrobu čaje černého. BOH prodává i zelený čaj, ten však vůbec nepochází z Malajsie, je zde pouze sáčkovaný a balený.
Po návratu do továrny doufáme, že další zastávka bude na oběd. Dozvídáme se však, že se tentokrát na jídlo nikde stavět nebude, protože nestíháme. My sebou máme pouze pár nuzných sušenek a dva balené croissanty. Už nám kručí v břiše, tak je musíme obětovat. Děsíme se dalších hodin bez jídla, protože když máme hlad, jsme nervní, nerudní a nepříjemní a na nic se nemůžeme soustředit.
Míříme na motýlí farmu. Jde o skleník, kde létají snad tisíce obřích motýlů, mnohem větších než můžete jednou za čas vidět v pražské Fata Morganě. Místy je to až děsivé. Motýli jsou nádherně a různorodě barevní a je to skutečně zážitek. Mimo tento skleník tady mají i další zvířata, např. mývala, hlodavce, ještěrky, hady a různý hmyz.
Pokračujeme na jahodovou farmu. Marně doufám, že si tam budeme moci dát něco k jídlu. Mají tu sice krámek s jahodovými výrobky, vše je ale tak drahé, že by nám to ani nechutnalo. Ochutnáváme jednu jahodu, která je naprosto bez chuti. Zavedou nás do skleníku, kde se jahody pěstují a kde si může člověk za těžké peníze vlastnoručně jahody natrhat. Půl hodiny lelkujeme okolo auta, protože se tady nedá vůbec nic dělat ani vidět.
Další zastávkou je muzeum Time Tunnel Museum o historii Malajsie a Cameron Highlands. Je to pěkné menší muzeum, kde se dozvíte spoustu zajímavostí, podíváte na dobové fotografie, mapy, atd. Jenže my už máme takový hlad, že to stejně moc nevnímáme. Dáváme si naší poslední Horalku a mini sušenky a ze zoufalství už děláme kravinky 🙂 Navíc nám dochází voda a v okolí muzea se nachází jen stánky s magnety apod.
A výlet nekončí. Zastavujeme na poměrně velikém místním trhu, kde k našemu zklamání nic moc nemají. Ráda bych si koupila nějaké exotické ovoce, ale nic speciálního neobjevujeme. Prodávají zde převážně jahody, ovšem půl kila za cca 30 RM, což je v přepočtu 180 Kč. Trochu moc, ne?
Už už se těšíme, jak vyrazíme zpět do ubytování, ale jedeme prý už na poslední bod programu (konečně!), k budhistickému chrámu Sam Poh Temple. Začíná silně pršet, takže z auta všichni běžíme rovnou čarou do něj. Je výrazně menší než Kek Lok Si, avšak také velmi hezký a dýchá poklidnou atmosférou. Modlím se k Buddhovi, aby nám co nejdřív seslal konec tohohle hladového výletu a pořádnou porci jídla.
Díky Buddhovi je toto opravdu poslední zastávka a my se vracíme do penzionu. Přijíždíme lehce po 16. hodině a naše bistro má zavřeno. Tragédie! Jdeme si tedy odložit věci do pokoje, který je zamčený, ačkoliv my ho nechali odemčený, protože se nám nepodařilo zjistit, jak se zamyká. A klíč je uvnitř, takže nám musí odemknout recepční. V 16:30 sestupujeme opět dolů a modlíme se, aby už bylo bistro otevřené. A je, dáváme si opět „club sandwich“ a vrníme slastí.
Pršet přestává až po setmění, a to je čas na výpravu do centra města. Sháníme vodu, pohledy a nějaké ovoce. Cítíme, že ho máme nedostatek. Mě padají víc vlasy, Kubovi se dělají afty a záděry. Sehnat pohledy je poměrně oříšek, ale nakonec se poštěstí. Ovšem najít obchod, ve kterém by měli nějaké (kromě durianu jakékoliv) ovoce, to je doslova nadlidský úkol. Nikde nic takového nemají. Jak já si nadávám za to, že jsem na trhu nekoupila ani banány. Nakonec nacházíme pár banánů, jablek, pomerančů a hroznového vína v posledním obchodě, ve kterém jsme ještě nebyli. Heuréka! Kupujeme vše, co můžeme a jdeme se cpát na pokoj 🙂 Jo a taky jsme v Tanah Rata potkali naše první Čechy. A máme tu také další prvenství – v soutěži o první střevní problémy vyhrává Kuba. To bude to sáčkové kafe, co si dal odpoledne po sendviči. Já mu říkala, že to je divné, ale on ne, že si chce dát kafe 🙂 Není to ale nic, co by Endiaron a Becherovka nenapravily a druhý den už je jako rybička.
3. den – krátký trek do džungle a další plantáže
Další den ráno jdeme po snídani na krátký trek č. 4, jelikož nás ještě čeká docela dlouhá cesta do národního parku Taman Negara. Jsme z něj poměrně rozčarovaní. Na jedné straně je sice džungle, na druhé však stojí místní obrovské domy, takže se jedná spíš o takovou pseudodivočinu. Pro pravý horský deštný prales by bylo potřeba jít na delší trasu hlouběji v lese. Na to ale nemáme čas.
Trasa vede okolo menšího vodopádu a z velké části jdeme po vykachlíčkované stezce, na níž to hrozně klouže. To by bylo lepší jít blátem. Naše putování zastavuje kočka, která se najednou zjeví uprostřed cesty, sedí, kouká na nás, a ani se nehne. Nejde obejít, nechceme se k ní moc přibližovat kvůli vzteklině. Chvíli čekáme kdo s koho, nakonec se energickým krokem rozejde proti nám a…..mine nás. Ufff, to bylo o fous. Kočka, největší predátor džungle 🙂
Zpět se vracíme po silnici, skáčeme si na oběd do nějaké čínské restaurace v Tanah Rata (nic moc jídlo) a vyrážíme na zhruba 5 hodinovou cestu do Taman Negara. Po cestě zastavujeme ještě u jedné čajové plantáže Bharat Tea Plantations, která opět nabízí dech beroucí výhledy. Loučíme se tedy s Cameron Highlands tím nejlepším, co nabízí.
Cameron Highlands se mi těžko hodnotí. Oblast jako celek se nám kvůli všudypřítomným ovocným farmám a ošklivým městečkům vůbec nelíbila. Avšak čajové plantáže byly nádherné, nikdy jsem žádné neviděla, takže na mě skutečně zapůsobily. Kvůli „úžasnému“ výletu jsme bohužel nestihli jít na delší a zajímavější treky do džungle, které si turisté hodně chválí. Pokud sem přijedete vlastním autem, rozhodně si nekupujte žádný výlet. Na všechna místa se pohodlně dostanete autem. Pokud sem přijedete bez auta, doporučuji pouze půldenní výlet na čajové plantáže, případně stopovat, nebo na ně dojít pěšky, není to zase tak daleko, a pak jít na nějaký delší trek do pralesa. Hlavně si sami určíte, co chcete vidět. Shodli jsme se s Kubou, že bychom Cameron H. klidně vynechali a přidali den na Borneu, Penangu nebo Langkawi. Všechna tato místa dle našeho názoru nabízí víc, než tato oblast.
Výdaje na 2 osoby:
| 30.6. | |
| Uber na letiště | 85 Kč |
| Půjčení auta Hawk | 6 035 Kč |
| Levandulový nanuk | 66 Kč |
| Suvenýr v čokoládovně | 60 Kč |
| WC | 2 Kč |
| Father’s Guest House (2 noci) | 1 357 Kč |
| Obědovečeře | 144 Kč |
| Pití k jídlu | 24 Kč |
| CELKEM | 7 774 Kč |
| 1.7. | |
| Výlet Cameron H. | 1 041 Kč |
| Snídaně | 108 Kč |
| Večeře | 198 Kč |
| Pití k večeři | 24 Kč |
| Svačiny | 19 Kč |
| Pohledy | 15 Kč |
| Vody | 21 Kč |
| Repelent | 114 Kč |
| Ovoce | 53 Kč |
| CELKEM | 1 593 Kč |
| 2.7. | |
| Snídaně | 123 Kč |
| Oběd | 257 Kč |
| Benzín | 180 Kč |
| CELKEM | 560 Kč |
Užitečné odkazy: