Praktické informace před cestou do Ománu + plán na 10 denní cestu.
Proč Omán?
K dovolené v Ománu nás inspiroval náš hostitel Airbnb v Dubaji, u něhož jsme loni strávili několik dní. Při jednom z našich rozhovorů se svěřil, že jede o víkendu kempovat do Ománu a těší se, až se tam ochladí. Jelikož jsme byli na dovolené v Dubaji, tak nějak jsme věděli, že Omán je sousední zemí SAE, ale překvapilo nás sdělení o ochlazení. Naše reakce byla něco ve stylu: „Počkej, jak se chceš ochlazovat v poušti? Je tam téměř všude jen poušť, že? Jako tady v SAE.“ Nate se zasmál a vyvedl nás z omylu. Nejen, že v Ománu není jen samá poušť, ony tam jsou také hory, a ne jen tak ledajaké, ale rovnou 500 km dlouhé pohoří s nejvyšší horou téměř 3000 m.n.m. Jsou tam tedy perfektní podmínky pro horskou turistiku, údajně málo turistů a velmi bezpečno. To nás zaujalo, hlavně tedy mě.
Po návratu jsem se vrhla na průzkum této, do té doby pro nás téměř neznámé, země a začala objevovat poklad. Nádherné hory, pouště (tak přece 🙂 ), ale i svěží datlové háje, vyschlá wádí, wádí s průzračně čistou vodou a krásnými skalními útvary, odlehlé vesničky, obrovské staré pevnosti a hrady a krásně modré moře. Pravý orient jak má být. Bylo rozhodnuto, kam se pojedeme příští zimu ohřát 🙂
Jak se do Ománu dostat?
Dostat se do Ománu je poměrně snadné, z Dubaje, nebo třeba také z Turecka létají do hlavního města Maskatu pravidelné spoje. Pro vstup do země je třeba obdržet vízum. To se ještě za naší návštěvy udělovalo až po příletu přímo na letišti, od 21.3.2018 je však nutné zařídit si vízum před odletem elektronicky na stránkách: https://evisa.rop.gov.om/. Cena za 30 denní vízum je 20 OMR. Dříve bylo možné zakoupit si pouze 10 denní vízum za méně peněz, tato možnost však byla zrušena.
Aktualizace 23.11.2018: 10 denní víza za 5 OMR jsou opět k dispozici. Údajně by pro vstup na ománské území mělo stačit také platné vízum z Dubaje, zkušenosti s tím ale nemáme. Veškeré informace jsou uvedeny na výše uvedené stránce.
Turismus v Ománu
Ubytování
Infrastruktura turismu je na slušné úrovni. V námi navštívených oblastech bylo dostatek hotelů různých kategorií, ovšem všechny byly poměrně drahé. Za 2* až 3* hotel tu tedy utratíte v průměru více, než třeba v USA. Ale méně než v Norsku (to asi všude 🙂 ). Kdo chce ušetřit za ubytování, může v Ománu volně kempovat, snad ještě více volně, než ve zmiňovaném Norsku. Nikde jsem se nedočetla o žádném omezení vzdálenosti od budovy, apod. Protože jsme s kempováním, natož na divoko, neměli ještě žádné zkušenosti, nechtěli jsme se do toho pouštět v pro nás tak neznámé zemi, a zvolili cestu ubytování v hotelech a přes Airbnb.
Personál v hotelech byl vesměs velmi milý, ochotný a mnohdy až moc úslužný. Občas jsme si připadali jako západní imperialisti a vykořisťovatelé 😀 Byli jsme zde mimo hlavní sezónu, která je údajně nepochopitelně přes léto, tudíž lidí bylo všude pomálu, tak asi byli rádi, že nás vidí 🙂 Počasí na přelomu února a března zde bylo pro turistiku i koupání naprosto ideální. Maximální teploty okolo 30°C, sluníčko, prostě ideální podmínky.
Půjčení auta a řízení v Ománu
Pro půjčení auta v Ománu potřebujete platný řidičský průkaz + mezinárodní řidičský průkaz. Respektive po nás ho v půjčovně vyžadovali. Pokud se chystáte do Ománských hor a pouště, z vlastní zkušenosti doporučuji pronajmout si vůz s náhonem na 4 kola. Mnoho cest je nezpevněných a po jízdě na nich budete naklepaní jako řízci, a to i v terénním voze. Auto si můžete zarezervovat předem přes internet, nebo si ho při troše štěstí pronajmout až na místě.
V Ománu se řídí vpravo, používají metrický systém a nejrychlejší povolená rychlost na dálnicích je 120 km/h. Obě naše půjčená auta měla zabudované pípání při překročení 120 km/h, což bylo hodně otravné a nepřišli jsme na to, jak to vypnout. Ukazatele jsou v arabštině, ale i v latince, tudíž s orientací není problém. Horší je to s názvy. Snad každý jazyk má pro místa v Ománu vlastní verzi názvu, tudíž je občas velmi těžké najít dané místo na mapě. Největší problém nastává v okamžiku, kdy vůbec nevíte, kde dané místo je, a tudíž kde ho alespoň přibližně hledat. Různé internetové mapy používají různé názvy. Často nejsou schopny najít vámi zadané místo, protože ho mají pojmenované trochu jinak a nespojí si to. Jako příklady slouží město Nizwa, alias Nazvá nebo městečko Al Mudhaireb, které vám takto najdou google mapy, ale už ne mapy.cz, které tento název nacházejí v Doha a samy znají název Mudhairib. Při hledání určitého místa v Ománu na mapě je tedy mnohdy potřeba trpělivosti a představivosti.
Benzín je v Ománu velmi levný. Plnou nádrž našeho Mitsubishi Pajero jsme natankovali za cca 11 OMR, tj. 600 Kč. Nutno podotknout, že jsme jí zase brzy spotřebovali, naše autíčko byl pěkný žrout 🙂 Při tankování benzínu nevystrčíte paty z vozu. Na všech benzínkách je indická obsluha, která se hned vrhne k vašemu vozu a benzín vám natankuje. Poté nějak záhadně zaokrouhlí cenu ze stojanu (jen o pár drobných, nikdy ne o celý riál) a vy z okénka zaplatíte. Doporučuji mít na nákupy benzínu hotovost.
Pokud zaparkujete na parkovišti u obchodního centra, než stihnete vystoupit, bude u vás další Ind s vozíkem na mytí auta a bude vám nabízet umytí vašeho vozu. Samozřejmě za poplatek. Čím špinavější auto bude, tím rychleji vás tento myč najde a tím zevrubnější bude při přesvědčování, že auto umýt vážně potřebujete 🙂
Při našich cestách používáme k navigaci Google Maps. Zajímavé je, že v Ománu nefungovala v těchto mapách hlasová navigace. Zobrazila se trasa a její popis, ale samotná navigace spustit nešla, ať jsme byli online, nebo offline.
V Ománu milují zpomalovací prahy. Nacházejí se hojně nejen ve městech a vesnicích, ale i v jejich okolí na cestách, kde je povolená klidně i 80 – 90 km rychlost a v okolí není žádná obytná zástavba. Tyto zpomalovače navíc nejsou ve většině případů vůbec nijak značeny a nejdou ani moc vidět. Mají šedou barvu jako silnice s vyčpělým žlutým pruhováním. Řidič je tedy nemá šanci vidět dostatečně dopředu, a pokud před vámi nezačne brzdit auto, je těžké tyto prahy bezpečně přejet. Na silnicích to pak vypadá tak, že jedna polovina aut přes zpomalovače doslova létá, druhá půlka prudce brzdí s pořádným skřípěním pneumatik a jejich čmouhou na vozovce. V Ománu se proto víc, než v kterékoliv jiné zemi, vyplatí dodržovat řádné rozestupy mezi auty, pro případ, že by vůz před vámi kvůli zpomalovači znenadání zabrzdil.
Ománci jsou jako řidiči dost agresivní a neustále troubí. A to kvůli čemukoliv. Třeba se jim nelíbí, že nějaké auto jede moc napravo, moc nalevo, příliš pomalu, příliš rychle, vy osobně se jim líbíte, nebo nelíbíte, parkujete a zdržujete je, brzdíte před zpomalovačem, atd. Také troubí na veškeré své známé i neznámé. Troubí na auta před sebou, za sebou, vedle sebe, v protisměru. Často ani nevíte, na koho a proč troubí. Ománci také moc nepoužívají blinkry. Jinak se ale v Ománu jezdí autem parádně, naprostá většina silnic je v perfektním stavu nebo úplně nová a provoz je vyjma Maskatu a větších měst minimální. Četnost benzínových pump je také dostatečná. Rozhodně nemějte z řízení auta v Ománu obavy a vyrazte vstříc dobrodružství.
Bezpečnost
V Ománu jsme se cítili velmi bezpečně. Řekla bych, že i víc než v současnosti na mnohých místech v Evropě. Je zde velmi nízká kriminalita, jelikož jsou uplatňovány velice tvrdé tresty. Zemi vede pevnou sultán Kábus, za jehož vlády prošel Omán, a stále prochází, velkou modernizací. To je vidět hlavně na perfektních Ománských silnicích a dálnicích, které jsou stále ve výstavbě. Staví se i uprostřed pouště, tam, kde je velmi malý provoz i na běžné komunikaci. Kdo tam bude jednou jezdit, to je mi záhadou.
Oblékání
V Ománu převládá specifická forma islámu, tzv. ibádía. Převážná většina muslimů tedy nejsou sunité ani šíité, ale ibádíjové. Tato forma islámu má být údajně více konzervativní, nicméně ve vztahu k jinověrcům a turistům jsou Ománci velmi otevření a tolerantní. Ženy turistky se zde nemusí přehnaně zahalovat, stačí mít zahalená ramena a pokud možno i kolena. Na naší cestě jsme však každý den potkávali desítky turistek v krátkých šortkách a tílkách. Často v přítomnosti místních muslimských průvodců. Ani jedna z účastněných stran nevypadala, že by s tímto ošacením měla problém. Je tedy na uvážení každého, jak moc chce vyjádřit respekt kultuře země, v níž se nachází. Mně nejvíc vyhovovaly ¾ kalhoty s tričkem, nebo lehké volné dlouhé kalhoty a tričko. V případě návštěvy mešity je samozřejmě nutné mít zakryté ruce, nohy, i vlasy.
Co se týče plavek, byla jsem připravena se koupat v tričku a legínách. Nakonec to tak „horké“ nebylo. Přizpůsobovala jsem se aktuální situaci. Pokud jsme byli na místě, kde bylo 99,9 % západních turistů, žádní místní, přičemž turisté se koupali v našich plavkách (jedno, dvou dílných), koupala jsem se taktéž jen v bikinách. Oblečená bych působila značně divně.
Na místě, kde byl poměr mezi místními a turisty zhruba 50:50, přičemž ve vodě byli hlavně turisté, koupala jsem se v tričku a spodním dílem plavek. A nakonec na pláži v Maskatu, kde bylo pár turistů, jinak samí místní obyvatelé, jsem použila svůj původní koupací úbor, tedy plavky a na nich tričko a ¾ legíny. Ománci se obecně příliš nekoupají. Tráví sice na pláži spoustu času, ale do vody nejdou.
Turisté
Pokud nemáte rádi přeplněná místa a davy turistů, je nejvyšší čas vypravit se právě do Ománu. Tato země, ačkoliv nabízí nepřeberné množství krásných a kvalitních atraktivit, se dosud drží stranou od masivního zájmu turistů. I na těch nejznámějších místech jsme mnohdy potkali jen pár jedinců. Převážná část turistů byli Francouzi, což nás zaujalo. Kontaktovala jsem proto jednu francouzskou blogerku, jejíž blog mi při plánování dovolené nesmírně pomohl, abych zjistila, proč zrovna Francouzi jezdí do Ománu v tak hojných počtech. Prý má Omán v posledním roce masivní kampaň ve francouzských médiích. Když ona navštívila Omán v r. 2017, mezi turisty převažovali Němci. Protože se o Ománu začíná více hovořit nejen ve Francii, ale také u nás i v dalších evropských zemích, je jen otázkou času, než ho zaplaví turisté. Obávám se hlavně možného návalu asijských turistů, kteří z mého pohledu dokáží zkazit téměř každou, byť sebenádhernější, destinaci. Proto neváhejte a vyrazte do Ománu již zítra! 🙂
Plán cesty
V Ománu jsme strávili dohromady 10 dní čistého času bez cesty. Oblast, v níž jsme se pohybovali, by vydala alespoň na 14 dní, protřelí znalci této země by tvrdili, že minimálně měsíc. Tentokrát jsme se však nechtěli každý den honit za nějakou zajímavostí. Měli jsme v plánu také odpočívat a nedělat téměř nic, proto jsme si na konec naší cesty naplánovali několik dní v hotelu s bazénem u pláže v hlavním městě Mascatu. Z této základny jsme podnikli několik výletů v samotném Mascatu.
Plán cesty
| 1. den: 22.2. ČT | Praha - Dubaj |
| 2. den: 23.2. PÁ | Dubaj - Maskat - Bimmah Sinkhole - White Beach Fins - Sur |
| 3. den: 24.2. SO | Wadi Shab - Wahiba Sand (Arabian Oryx Camp) |
| 4. den: 25.2. NE | Wadi Bani Khalid - Al Mudhaireb - Nizwa |
| 5. den: 26.2. PO | Birkat Al Mouz - Jebel Akhdar (Al Aqar a okolí) |
| 6. den: 27.2. ÚT | Jabreen Castle - Al Hamra - Misfat Al Abriyeen - Bahla |
| 7. den: 28.2. ST | Jebel Shams (Grand Canyon) - Wadi Ghul - Al Hoota Rest House |
| 8. den: 1.3. ČT | Misfat Al Abreen - Al Hoota Cave - Maskat |
| 9. den: 2.3. PÁ | Maskat |
| 10. den: 3.3. SO | Maskat |
| 11. den: 4.3. NE | Maskat - Praha |
| 12. den: 5.3. PO | Praha - přílet |
Rozpočet
Kolik nás to všechno stálo? Docela dost. Víc, než jsme čekali. Celkem jsme za dvě osoby utratili 102 142,52 Kč.
Pro přepočty na Kč byly použity následující kurzy: 1 OMR = 54,80 Kč, 1 AED = 5,70 Kč.
Výdaje na 2 osoby
| Jídlo | 127,36 OMR | 93,25 AED | 7.510,85 Kč |
| Doprava | 390,10 OMR | 45,00 AED | 50.693,98 Kč |
| Ubytování | 571,28 OMR | 473,10 AED | 35.268,33 Kč |
| Vstupy / atrakce | 126,00 OMR | 6.904,80 Kč | |
| Suvenýry | 7,60 OMR | 416,48 Kč | |
| Ostatní | 24,60 OMR | 1.348,08 Kč | |
| CELKEM | 1.246,94 OMR | 611,35 AED | 102.142,52 Kč |
| Výdaje na 1 osobu | 51.071,26 Kč |
Doprava
Jako vždy jsou největší položkou výdaje na dopravu. Jelikož já špatně snáším lety delší než 3 hodiny v malých dvou řadových letadlech, letěli jsme do Dubaje s Emirates. Samozřejmě pořídíte i výrazně levnější letenky do Dubaje s nízkonákladovými leteckými dopravci, např. Fly Dubai. Letenky do Dubaje jsou navíc často v akcích, takže je lze koupit za pár tisíc. Levnější letenky z Prahy do Ománu nabízejí letečtí dopravci s přestupem v Turecku. Zkrátka způsobů, jak se do Ománů dostat, je nepřeberné množství. Stejně tak i cen za tuto dopravu. Pro nás měl nejlepší poměr cena/kvalita let přes Dubaj se společností Emirates.
Další položkou ve výdajích za dopravu je půjčení automobilů. Protože jsme si půjčili terénní auto s náhonem na všechna 4 kola, půjčovné nás samozřejmě vyšlo na více peněz. Díky tomu jsme ale v pohodě zvládli několik off-roadových cest. Některé z nezpevněných silnic lze sice při velké opatrnosti zvládnout i s obyčejným osobákem s pohonem dvou kol, my jsme si však navíc mohli sami zajet do pouště a na další místa, která by osobák nezvládnul. Do pohoří Jebel Akhdar ani nepustí přes kontrolu automobil bez náhonu 4×4. Menší osobní auto, které jsme si pronajali na cestování po Maskatu, již bylo téměř za hubičku.
Výdaje na dopravu
| Letenky | 29.060,00 Kč | ||
| Půjčení terénního auta na 7 dní | 278,00 OMR | 15.234,40 Kč | |
| Půjčení malého auta na 3 dny | 53,00 OMR | 2.904,40 Kč | |
| Benzín | 57,10 OMR | 3.129,08 Kč | |
| Loďka a taxi | 2,00 OMR | 45,00 AED | 366,10 Kč |
| Celkem | 50.693,98 Kč |
Ubytování
Jak jsem již uvedla, ubytování v Ománu je dražší, než by člověk očekával. Snažím se vždy vybírat hotely do 2 000 Kč za pokoj za noc, s čímž byl v této zemi problém. Nejvíc mě překvapily naprosto přemrštěné ceny velkých hotelů s vlastním bazénem a polohou u pláže. Možná i proto, že většina plážových resortů se nachází na jihozápadním pobřeží země, nikoli na severovýchodě, kde jsme se pohybovali my, ceny za noc začínaly okolo 5 000 Kč. V typicky plážových oblastech Ománu se dají sehnat hotely za polovinu. A protože jsme po několika letech chtěli pár dní opravdu nic nedělat, jen ležet, číst si a plavat, vybrali jsme ten nejlevnější hotel, který splňoval námi zadaná kritéria: u pláže a s vlastním bazénem. Na 3 noci jsme se ubytovali v hotelu InterContinental Maskat, což spolklo téměř polovinu z našich celkových výdajů, cca 17 000 Kč. Průměrná cena za běžný pokoj za noc ve ** – *** hotelu tedy činila 2 300 Kč. Není proto třeba se našich přepálených výdajů za ubytování bát 🙂
Užitečné odkazy:
ZigZag on Earth – francouzský blog v angličtině plný tipů a inspirace