Zažijte východ slunce nad terasovitými zahradami v pohoří Jebel Akhdar, projděte se s námi palácem dávného imáma Jabreen Castle a zakončete den trekem v nádherných horách poblíž kouzelné vesničky Misfat Al Abriyeen. Stačí pouze rozkliknout následující článek…:-)
Dnes ráno jsme byli ranními ptáčaty. Vstali jsme ještě před svítáním, proklouzli kolem spícího recepčního, a vyjeli pozorovat probouzející se zahrady. Měkké světlo vycházejícího slunce vykreslilo místní krajinu ve zcela jiných barvách, než včera odpoledne a večer.
Snídani jsme absolvovali ve zvukoprázdné a liduprázdné hale hotelu s číšníkem, který se na nás ani jednou nepodíval, měl neustále sklopenou hlavu a nejspíš studoval špičky svých bot. Mluvil, teda spíš kuňkal, tak potichu, že bych ho pořádně neslyšela ani s nejvýkonnějším naslouchadlem. Působil na nás jako submisivní poslušný otrok a my si připadali jako šílení vykořisťovatelé a otrokáři. Přitom jsme jen chtěli připravit omeletu a čaj ze snídaňového menu. Taková troufalost! Kuba trefně poznamenal, že si tu připadá jako v Drákulově hradu. Během snídaně přišli další, a nejspíše po nás jediní, hosté v tomto hotelu, francouzská rodina se dvěma dopívajícími syny, kteří byli svým vzezřením alá Mánička velmi zapamatovatelní. Tuto rodinku jsme pak potkali v Ománu ještě 2x. Jednou jeli v protisměru v autě u města Bahla, podruhé si to proti nám štrádovali na okraji kaňonu Jebel Shams. Omán je vážně malý 🙂
Po snídani jsme se ještě zajeli podívat k Wadi Bani Habib, kde se leží další ruiny starobylé vesnice. Zájemci se do ní mohou jít podívat, my jsme se však rozhodli otočit vůz a posunout se dále, jelikož nás čekal opět velmi nabitý program.
Sjeli jsme z hor zpět do Nizwy, zastavili se na oběd v našem oblíbeném nákupním centru a pokračovali na Jabreen Castle. Jak už název napovídá, nejedná se o pevnost, ale o hrad, přesněji palác, který byl postaven čistě k bydlení. Nemá tedy opevnění, ani obranné věže.
Zato má vybavené pokoje, i když to znamená pár polštářů a koberců na zemi a občas nějaká váza nebo nádobí ve výklenku. Velmi hezké jsou typické ománské malované dřevěné trámové stropy, ozdobné reliéfy, okna a dřevěné vyřezávané balkóny na nádvořích hradu.
Jabreen Castle vypadá a působí opravu jinak než Nizwa Fort. Přívětivějším a útulnějším dojmem. Mnohem více se podobá našim hradům. Strávili jsme zde daleko více času oproti pevnosti v Nizwě, také kvůli tomu, že hrad připomíná labyrint, a projít ho celý dá zabrat 🙂
Další naší zastávkou měla být vesnice Al Hamra a živé lidové muzeum v její staré části. V tomto muzeu mají místní lidé ukazovat tradiční lidový život, např. jak se něco vaří nebo vyrábí. Bohužel jsme muzeum nenašli a navíc se kolem nás pohybovali samí divní lidé. Prohlídku dalších ruin jsme raději vynechali a vyjeli vzhůru do vesničky Misfat Al Abriyeen. Její historická část je mezi turisty velmi oblíbená pro své staré, avšak poměrně zachovalé domy, úzké uličky a krásné sady se zachovalými aflajemi (kanály, které rozvádí vodu pro zavlažování – zapsány v UNESCO). Koncentrace turistů na tak malé ploše byla vskutku vyšší, než na ostatních místech, která jsme navštívili.
Před starou částí Misfat Al Abriyeen je menší parkoviště, které z větší části okupovaly minibusy francouzských důchodců. Dál už musí turisté po svých. Kousek od parkoviště jsme našli informační tabuli s velmi primitivní mapkou tras, které je zde možné projít, a jejich jednoduchým popisem. Této mapce se nedá moc věřit, odpovídá realitě tak na 50 %. My jsme sem přijeli, abychom se podívali do hor v okolí vesnice, tudíž jsme si vybrali trasu W9. Ta vede kousek přes vesnici a pak podél údolí se zahradami.
Dle popisku měla končit u vodního zdroje. Stezka ale pokračovala dál a dál, a tak jsme šli a šli, přešli vyschlé koryto řeky, šplhali se po kamenech vzhůru a ještě výš, až nás zapadající slunce donutilo otočit se a vrátit zpět k autu. Po cestě jsme se kochali nádhernými výhledy na okolní kopce, hory a skály.
Za celou dobu jsme potkali pouze dva turisty a oslíka. Ten mě naprosto vyděsil. Rozhlížela jsem se po krajině, když jsem najednou periferně zpozorovala na levé straně nějaký pohyb. Otočím se, a tam osel! Stál si tam ve výklenku skály naprosto neslyšně a vypadal dost znuděně. Později, když jsme se šplhali vzhůru, se z údolí, z míst, kde osel stál, ozývaly dost děsivé zvuky, jakoby oslík někoho porcoval. Nebo někdo jeho. Při cestě zpět však stál opět ve svém výklenku, tichý jako myška. A žádná krev okolo 🙂
Kam stezka vedla, jsme tenkrát vůbec netušili. Až nedávno jsem přes skvělé turistické mapy.cz zjistila, že cesta vede hluboko do hor, kde se napojuje na trasu W10, která končí u silnice s parkovištěm uprostřed ničeho. Další variantou je napojit se na trail W8, který vede do vesnice Bilad Sayt. Můžete si tak užít 12 km/13 km trek na cca 6 hodin uprostřed hor, kde nejspíš nepotkáte živáčka.
Noc jsme strávili v Bahla Hotel Apartments v Bahle. Toto město je významné díky obrovské pevnosti, která se v něm nachází. Bahla Fort je největší pevnost v celém Ománu a jako jediná je zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Prošla rozsáhlou rekonstrukcí, avšak není, nebo alespoň v únoru 2018 nebyla, vůbec vybavená. Proto nás její návštěva nelákala. Zvenku vypadala vskutku impozantně a monstrózně, vyfotit jsem jí ale nestihla. Strýček Google vám určitě rád pomůže 🙂
Výdaje na 2 osoby:
| Carrefour - jídlo | 1.25 OMR | 68.46 Kč |
| Oběd v KFC | 2.60 OMR | 142.40 Kč |
| Jabreen Castle | 1.00 OMR | 54.77 Kč |
| Bahla Hotel Apartments | 25.00 OMR | 1 369.25 Kč |
| CELKEM | 29.85 OMR | 1 634.88 Kč |
Užitečné odkazy: