Ománský Grand Canyon ze všech stran

Vrchol naší cesty do Ománu je tady. Vyrážíme k ománskému Grand kaňonu. Někdy bývá nazýván také jako arabský Grand kaňon. Nemůžeme se dočkat, až tento přírodní div spatříme.

Jak už název napovídá, jde o opravdu velikou díru v zemi. Nachází se pod nejvyšší horou Ománu Jabal Shams (okolo 3000 m. n. m.), a bývá tak nazýván i tento kaňon. Dalším jeho názvem je Wadi Ghul nebo Wadi Nakhr. V Ománu to se jmény konkrétních míst zkrátka není vůbec jednoduché.

Protože je kaňon hluboký zhruba 1000 m a cesta na jeho vrchol začíná zhruba na úrovni jeho dna, o prudké stoupání tu není nouze. Zprvu jedeme po velmi pěkné asfaltové silnici, která se ale záhy změní na nezpevněnou štěrkovo písčito kamenitou cestu s parádními zatáčkami, horizonty a roletou, kde se náhon na všechna čtyři kola skutečně hodí. Zabírají takřka nepřetržitě. Tady naše auto ale na rozdíl od Jebel Akhdar nikdo nekontroluje.

Jedeme až na samotný konec „silnice“, podél níž je mnoho nádherných vyhlídek na kaňon. Cesta končí v osadě s pár domy a domorodci, zato s desítkami koz, které vás pomalu ani nenechají vyjít z auta, a pokud ano, budou vás pronásledovat tak dlouho, dokud jim něco nedáte. Jestli je odmítnete, názorně vám ukážou, kdo je tady pánem. Ladně vyskočí na auto a vy se jen modlíte, že po návratu z treku najdete čelní sklo ve stejném stavu, v jakém bylo, když jste odcházeli 🙂 . Oproti tomu místní lidé, kteří zde prodávají šperky, jsou krotcí jako beránci a nic nám nevnucují.

Právě v této vísce na konci světa začíná balcony walk, alias trasa W6, která vede stěnou kaňonu. Na jedné straně se nad námi tyčí několik desítek metrů vysoké stěny kaňonu, na té druhé je téměř kilometrová propast. Nikde žádné zábradlí, takže nic pro lidi se závratěmi. Je pravda, že Kuba se drží spíše u stěny :-). Výhledy na ománský Grand kaňon jsou naprosto neuvěřitelné. Opravdu si nemá s tím americkým co vyčítat. Posuďte sami.

Člověk si tváří v tvář takové ohromné přírodní kráse připadá jako mravenec. Zpáteční cesta nám trvá cca 4 hodiny, a ačkoliv je tento kaňon cílem snad každého cestovatele v Ománu, za celou dobu potkáváme jen několik desítek lidí. Žádné davy se ani zde nekonají. Nicméně tu opět potkáváme „naší“ známou rodinku z hotelu v Jebel Akhdar. Narážíme na ně v Ománu už po třetí 🙂

Samotný vrchol hory Jabal Shams je pro veřejnost uzavřen, protože se jedná o vojenský prostor (jak jinak). Pokud byste se k němu chtěli co nejvíc přiblížit a zároveň absolvovat náročnější trasu, zvolte tu s označením W4. Jedním směrem má necelých 11 km a zabere 6 hodin bez přestávek. Na takové výšlapy nejsme trénovaní, takže jsme se naprosto spokojili s trasou W6 🙂

Poté, co jsme si prohlédli kaňon z jeho hrany a stěny, vydali jsme se na jeho dno. Wádím Ghul vede od ruin vesnice Ghul naprosto úžasná off roadová kamenitá cesta skrz kaňon, jehož stěny jsou někdy až moc blízko u sebe.

Nevíme, kde cesta končí a kam nás zavede. Doufáme, že se tam bude dát otočit s autem, protože couvat celou cestu zpět by byl oříšek. Po asi půl hodině potkáváme v protisměru auto s místním! Že by tu někdo bydlel? Za dalších 15 minut jsme v cíli. Nacházíme v něm altán a dva mladíky sekající trávu a větve stromů. Není tu žádný signál, zato nádherné ticho přerušované pouze z dálky kokrhajícím kohoutem. Žádné domy však nevidíme. Patrně tu ale někdo bydlí. Nemáme odvahu narušovat soukromí místních (ano, jsme srabi 🙂 ) a vracíme se zpět. Tento offroad byl i tak jednoznačně nejlepším offroadem na naší cestě po Ománu!

Dnešní noc jsme strávili v resortu Al Hoota Rest House uprostřed hor. Západ slunce tu byl nádherný! Tento resort nabízí několik druhů ubytování, my si vybrali pokoj v budově. Společně s námi přijelo asi 50 místních z nějakého spolku a cca 20 Němců, tudíž zde bylo dost veselo 🙂 V ceně za noc jsme měli kromě snídaně i večeři formou bufetu. Nabídka byla pestrá a jídlo moc dobré. Jako dezert zde neměli žádné zákusky, ale parádní ovocný kompot. Parádní mňamka na závěr dalšího parádního dne v parádním Ománu! 🙂