Náš poslední den na Borneu, pátrání po kahau nosatém, spuštění taxislužby a královská hostina na závěr.

 

 

Carew Papritz (americký spisovatel): „Cestuji, protože mi to umožňuje uvědomit si, kolik jsem toho ještě neviděl, kolik toho nikdy neuvidím a kolik ještě potřebuji vidět.“

 

 

Dnes vyrážíme do národního parku Bako naším půjčeným autem. Cesta z centra Kuchingu trvá cca 30 minut. U kotviště lodí je poměrně velké parkoviště, zaparkujeme zde a jdeme koupit vstupné do parku a lístky na loď. Pozor – zpáteční cestu je lepší si rezervovat ihned po připlutí do ústředí parku, aby na vás zbylo na lodi místo. Poslední loď zpět jede mezi 16 – 17 hodinou, poté už se z parku nedostanete. Plavba z parkoviště do ústředí parku, kde se nachází také ubytovací zařízení a samoobslužná restaurace, trvá asi 15 minut. Vystupujeme na úžasné pláži, na níž je zrovna veliký odliv. Je úplně prázdná, po stranách ční skaliska, připadáme si jako trosečníci. Jdeme se zaregistrovat a úplně poprvé na naší cestě si musíme vybrat trasu, kterou zapisujeme do jejich knihy, včetně času odchodu. Po návratu je třeba se odepsat, aby člověka nehledali.

Dostáváme mapku s trasami a vydáváme se na námi zvolenou trasu k pláži Kecil. Značení je dosti matoucí, respektive pro naši trasu vůbec žádné není. To je nejspíš způsobeno tím, že část cesty je společná s jinou trasou, která již značená je. Naše se z ní oddělí až po delší době. Do té doby si nejsme jisti, zda jdeme správě, několikrát se ptáme lidí v protisměru, kteří nic moc neví. Cesta vede více či méně stále do kopce.

Koukáme po stromech, zda neuvidíme Kahau nosaté, ale máme smůlu. Jsme tu už příliš pozdě, tito primáti jsou vidět hlavně při východu/západu slunce. A přesto právě oni jsou největším lákadlem NP Bako. My potkáváme akorát vousaté prase.

Cesta vede nejprve džunglí a poté, co z ní vyjdeme, ocitáme se na Černohorském rašeliništi 🙂 Vypadá to tady přesně tak. Také se pohybujeme po něčem, co připomíná lávové pole.

Po zhruba hodině a půl dorážíme na skalní útes s vyhlídkou na pláž Kecil a skalní útvary v zálivu. Dole zrovna kotví loďky, takže máme naprosto idylický výhled. Na cestu dolů na pláž už nemáme čas, takže jdeme zpátky do ústředí a dáváme si oběd – nudle – v místní samoobslužné restauraci. Žádný super gastronomický zážitek to není, ale lepší než nic.

Poté se jdeme zeptat, odkud vyplouvá naše loď zpět. Může totiž vyrážet buď přímo z pláže, nebo z přístaviště, kde ale není téměř žádná voda. K našemu úžasu nás chlapík posílá do přístaviště. Moc mu nevěříme, ale jdeme tam. Po cestě potkáváme další Čechy – manželský pár tak okolo 55 let. Byli v Singapuru na mezinárodní soutěži pěveckých sborů a teď cestují po vlastní ose po Malajsii. Přijeli sem místním autobusem a dnes neví, kde budou spát. Každý z nich má jen batoh a v něm vše. Klobouk dolů, tak takhle vypadá to cestování seniorů J Slovo dá slovo a my je vezeme zpět do Kuchingu, tudíž oficiálně spouštíme taxislužbu pro Čechy na Borneu J Navíc se na naše doporučení ubytují v hotelu, kde bydlíme i my. Jsou to vážně sympaťáci a pro nás velký vzor!

Po rychlém osvěžení na pokoji následuje prohlídka kuchingských kočiček (Kuching = kočka), kterých tu mají vskutku mnoho.

Na poslední večeři zde na Borneu nemůžeme jít jinam než do Top Spotu. Dáváme si krevety s omáčkou z černého pepře a thajskou omáčkou. Já mám velké krevety podruhé v životě, poprvé mě moc neoslovily. Měla jsem je v Praze a byly tuhé a chutnaly moc po rybině. Tyto jsou však úplně jiná liga! Něco tak dobrého jsem dlouho nejedla. Úplně se rozplývají na jazyku. Je poznat, že jsou ráno vylovené. Nejzajímavější je cena, za 6 velkých krevet platíme 22 RM, což je cca 132 Kč. To jinde nekoupíte 🙂 Zkoušíme ještě nějakou rybu, ale ta nijak nechutná a navíc je plná kostí. Slibujeme si, že se sem ještě někdy na ty božské krevety musíme vrátit! 🙂

Z Bornea odlétáme další den ráno. Nastává okamžik O, vrácení auta s námi vytvořenou šmouhou. Ukáže se, že se bojíme úplně zbytečně. Sotva zastavíme před terminálem, chlapík z půjčovny už stojí u našeho auta, chňapne po klíčích, auto vůbec nekontroluje a odjíždí. My zrychleným krokem prcháme do odletové haly. Ta je tak klimatizovaná, že jsou skla omrzlá zevnitř. To jsme ještě neviděli.

A začíná další komedie s odbavením. Nacházíme tři kiosky Air Asia. Jeden je mimo provoz, druhý nevydává štítky na zavazadla, a tak všichni stojí ve frontě na třetí kiosek. Když se dostaneme na řadu, automat nám sice vystaví štítky na kufry, ale už nám nevytiskne boarding passy. Dle jeho pokynů míříme k přepážce na check in. Po cestě nás zastavuje jeden pracovník Air Asia. Vysvětlujeme mu náš problém, načež ten vezme naše letenky a jde k jinému kiosku s tím, že to vytiskne tam. Nejde to. Pokračujeme dál k odbavovací přepážce. Člověk za ní nám nevěří, že to nešlo vytisknout z kiosku. Opět bere naší letenku a jde s ní k automatu. Jaké to je překvapení, že mu to nejde vytisknout! Vůbec nechápeme, proč to zkouší už 4. člověk, jako bychom byli všichni úplní techničtí negramoti. Sedne si zpět na židli a boarding passy nám okamžitě vytiskne. Proč to nešlo hned?

Bavíme se nad podobou takto vytisknutých palubních vstupenek, vypadají jako účtenka z obchodu.

Teď už nás čeká naše poslední štace v Malajsii, hlavní město Kuala Lumpur. Pokud váháte, kam do jihovýchodní Asie jet a neláká vás profláknuté a přecpané Thajsko a další známé destinace, rozhodně zvolte Borneo. Navštívili jsme pouze jeho malinkou část, ale i tak to stálo za to. Od místních jsme navíc slyšeli, že druhý malajský stát ležící na Borneu, Sabah, je o mnoho zajímavější a hezčí, než Sarawak, ve kterém jsme byli. Je v něm ještě pestřejší kulturní směsice a nejvyšší hora Malajsie i Bornea – Kinabalu (4095 m.n.m.), na níž se pořádají organizované túry. Papa Borneo, snad jednou na shledanou… 🙂

 

Výdaje na 2 osoby:

12.7.
Parkovné Kuching	120 Kč
NP Bako vstup	240 Kč
NP Bako loď	480 Kč
Oběd	177 Kč
Piva večeře	156 Kč
Večeře	484 Kč
Kabelka	630 Kč
CELKEM	2 287 Kč
13.7.
Parkovné Kuching	114 Kč
Vrácená kauce na auto	-1 200 Kč
CELKEM (jsme v plusu)	-1 086 Kč